Falco, občanským jménem Johann Hölzel (19. února 1957 Vídeň - 6. února 1998 Puerto Plata, Dominikánská republika), byl jedním z největších umělců rakouské hudební scény 80. a 90. let 20. století, který jako první německy zpívající zpěvák dosáhl prvního místa v US-Billboard-Charts. Za jeho života bylo prodáno přibližně 60 milionů nosičů s jeho nahrávkami.
Hans Hölzel se narodil 19. února 1957 ve Vídni - Margareten jako jediné z trojčat, které přežilo komplikovaný porod. Jeho matka Maria Hölzel byla v té době zaměstnána v Městských prádelnách, otec Alois Hölzel byl nekvalifikovaným dělníkem.
Mládí a vzdělání
Rodiče si velmi brzy všimli hudebního talentu Hanse. Na jeho čtvrté narozeniny mu koupili klavír a zapsali jej na hodiny hudby k Dr. Marii Bodem, která brzy potvrdila domněnku rodičů. Nedlouho poté profesor vídeňské akademie nazval Hanse „malým Mozartem“. V roce 1962 dostal Hans od své babičky gramofon, oblíbenými zpěváky byli pro něj Cliff Richard, Elvis Presley a také skupina Beatles. V roce 1963 začal Hans Hölzel chodit do základní katolické školy Schule für Piaristen, kde již v prosinci vystoupil při sváteční slavnosti poprvé veřejně. Byla to skladba „Na krásném modrém Dunaji“. Jako přídavek hrál Vídeňskou krev, kterou o mnoho let později uvedl jako titul jedné ze svých písní a zilustroval ji videoklipem, označovaným za „krvavý“. Od roku 1967 navštěvoval vídeňské reálné gymnásium - Rainer Gymnasium.
Začátky
V roce 1968 odešel Hansův otec Alois Hölzel od rodiny a od té doby Hanse vychovávaly jen dvě ženy – maminka a babička a spolu s nimi sousedka, kterou měl Hans velmi rád a nazýval ji „Schlintzi”. Ve věku 16 let Johann Hölzel opustil školu. Při výkonu vojenské služby se naučil hrát na baskytaru. Nějakou dobu se pak živil různými způsoby, také si koupil svoji první basovou kytaru a jako baskytarista začal vystupovat se skupinou Umspannwerk. Mimo to více než tři semestry navštěvoval Vídeňskou jazzovou konzervatoř.
V roce 1977 odjel do západního Berlína na zkušenou, aby zde následoval svůj vzor - Davida Bowieho. Zůstal tam přes rok a hrál tam v různých rockových kapelách. Po návratu do Vídně začal vystupovat ve skupině Hallucination Company, tak zvaném „rockovém divadle“.
Umělecké jméno
V té době se také přejmenoval na Falco. Bylo to na počest východoněmeckého skokana na lyžích Falko Weisspfloga, jehož viděl v pořadu Turné čtyř můstků - Vier-Chancen-Tournée. Písmeno „k“ změnil ve jméně na „c“ proto, aby bylo světově přístupné a atraktivnější. Nedlouho poté pozval Dr. Stefan Weber, lídr kultovního anarchistického rockového divadla Drahdiwaberl, ke spolupráci několik hudebníků z Hallucination Company a mezi nimi i Falca.
První alba
V roce 1979 Falco nahrál svůj první sólo singl Chance To Dance, který se však dočkal svého vydání až 9 let po jeho smrti, a to pod titulem Falco´s 1. - Chance To Dance/Summer. Jeho prvním krokem k úspěchu byla píseň Ganz Wien v anglické verzi That Scene, k níž složil text i hudbu. Byla to satira na jev narkomanie. Tato píseň byla zpočátku hrána jako znělka na koncertech Drahdiwaberl, ale již v roce 1980 se stala hitem.
Průlom – Falco na mezinárodní hudební scéně (1981 – 1984)
Falco se svojí manažerkou Claudií A. Wohlfrommovou (1997)Falco tak přilákal pozornost Markuse Spiegela, tehdejšího ředitele vydavatelství GIG Records, který s ním podepsal smlouvu jako se sólistou a představil jej skladateli Robertu Pongerovi. Spolupráce Falca s Robertem Pongerem měla nejprve úspěch se singlem Der Kommissar, který se stal hitem Neue Deutsche Welle a v nákladu 7 milionů exemplářů obletěl svět.
Dalším velkým úspěchem bylo v roce 1982 Falcovo první album Einzelhaft, které udělalo z 25 letého umělce mezinárodní hvězdu a milionáře. Bohužel pro tak příliš citlivého umělce, jakým byl Falco, znamenal tak náhlý úspěch především stres a obavy, že se mu znovu nepodaří dosáhnout vytčeného cíle a on rychle upadne v zapomnění. V té době začaly jeho první problémy s alkoholem.
Tyto obavy se potvrdily při vydání dalšího alba Junge Römer – v porovnání s předchozím nebylo zdaleka tak úspěšné, přesto je obecně považováno za kultovní. Toto album, jehož producentem byl rovněž Robert Ponger, bylo vydáno v roce 1984 a v Německu se prodalo 120 000 nosičů. V Rakousku dostal Falco Zlatou desku (Goldene Platte) za počet prodaných nosičů.
V roce 1984 Falco také nazpíval s TV-hvězdou Désirée Nosbusch duet pod názvem Kann es Liebe sein? s cílem zvýšit počet prodaných desek. Tato píseň byla také součástí alba Junge Römer (9. track), avšak zde ji Falco zpívá sám.
Historickou událostí v německy zpívaném popu pak byla pro televizi zfilmovaná kompletní verze alba Junge Römer. Tato televizní videoshow nesla název Helden von Heute – Die Show a její některé části byly točeny mimo jiné i v Chelsea Hotel. Falco je označován za jednoho z prvních tvůrců v éře vzniku dnes tolik rozšířených videí.
V roce 1985 ukončil Falco spolupráci s Robertem Pongerem a začal spolupracovat s producentským duem - bratry Bollandovými. Tehdejší popularita Formanova filmu Amadeus byla Falcovi inspirací k napsání písně ukazující postavu Mozarta z úplně nového pohledu. Hudbu zkomponovali Rob a Ferdi Bollandovi – a byla to trefa do černého. Píseň Rock Me Amadeus okamžitě ovládla žebříčky hitparád v Rakousku a Německu, o něco později se stala také číslem jedna ve Velké Británii a v březnu 1986 se Falco jako první německy zpívající umělec probojoval na první místo americké hitparády.
Další singl z alba Falco 3 (1985) - „Vienna Calling” postoupil na 18. místo a celé album se dostalo na třetí místo amerických Charts. Dalším velkým úspěchem, i když už ne ve světovém měřítku, byla píseň „Jeanny” – ta byla v té době bojkotována radiostanicemi a televizními kanály kvůli propagaci násilí a stala se v roce 1986 v Německu největším skandálem roku, avšak také největším hitem toho roku.
Koncerty a turné
25. května 1985 Falco pořádá svůj první významnější koncert. Je to ve Vídni na Radničním náměstí (Rathausplatz) při vídeňských slavnostech Festwochen. Na podzim roku 1985 startuje pak svoje první velké turné a Wiener Stadthalle je 31. října 1985 vyprodaná do posledního místa.
V létě 1985, v době kdy píseň Rock Me Amadeus slavila první úspěchy, se Johann Hölzel seznámil v Grazu se svojí pozdější ženou Isabellou Vitkovic, která byla ještě v té době provdaná za jiného muže. I přes to se z nich stal pár a Isabella brzy zjistila, že je v jiném stavu. 13. března roku 1986 se narodila dcera Katharina Bianca Vitkovic. Falco doufal, že dítě vnese do jeho života klid a stabilizaci. Věnoval Katharině svoje album Emotional, na němž byla již pod názvem Coming Home uvedena píseň Jeanny, Part 2 – Ein Jahr danach a dvě další písně, které se brzy staly hity – Emotional a Sound Of Musik.